Halloween nebo Dušičky, slavit či neslavit...

O Halloweenu jsem psala v předešlým článku. Ovšem, byla jsem s kamarády v hospůdce, a aby to bylo i trochu zajímavější, rozhodli jsme se pro 31.10. na což vychází Halloween. Ne, že bychom ho nutně museli slavit, ale pokud je možnost cokoliv slavit, a ještě v dobré společnosti, proč ne? Nebo obráceně, pokud je nějaký důvod zajít do hospůdky, proč ne? :-)

Nejsme typický kostýmový nadšenci. Ovšem, je-li důvod se trochu "poupravit" nějaká drobnost se vždy najde (vhodné triko, náušnice, klobouk atd.). Letos jsme to moc nepřeháněli, já šla v oranžovém (chápej... dýně, pro některé možno vysvětlit jako jen "podzimní oblečení"). Měli jsme s sebou čokoládové oči, dýně, prsty, frkačky...

A v pozdější hodině, jak to tak bývá, jsme začali diskutovat...

"Slyšela jsem tuhle dvě babičky jak si povídají: Ty dnešní mladí..., vůbec nevědí, co to jsou Dušičky. Na hrob nepřijdou, co je rok dlouhý. Pořád jen vydlabávají ty dýně. To jsou zase moderny. Nemají žádnou úctu...." říkala kamarádka.

Zaujalo mě toto tvrzení. Na jednu stranu to bude pravda. Ovšem, jen tak černobílé to není. Když jsem se po podzimních prázdninách vrátila do práce (do školy), všimla jsem si po chodbách ve výzdobě různých svícnů a věnců. A ano ovšem, že děti o Dušičkách vědí a "slaví" je. Dokonce v rámci výuky vyrábějí výtvory, které si mohou odnést a vzít na hrob svého příbuzného. A jestli děti tento den "oslaví" nebo ne, už závisí na rodičích. Ale je pravda, že neznám moc rodičů, kteří berou děti s sebou na hřbitov. Většinou je nechají s někým a zajdou na hrob s babičkami sami. A je to dobře nebo špatně? Měli by se také zapojit, měli by je nutit, pokud nechtějí?

Dá se vůbec považovat tento svátek za oslavu. Já osobně ho považuji za dobu, kdy se vzpomíná na mrtvé častěji, než kdy jindy. Ale mělo by to tak být? Není lepší, vzpomínat nepravidelně a častěji. Ne, jen jednou za rok, když je to v kalendáři? Je k tomu nutné "chodit na hrob". Spousty lidí, ani žádný nemají. Není stejně účinné, ba naopak i účinnější zavzpomínat v rodinně a popovídat si zemřelých příbuzných např. u odpolední kávy a zapálené svíčky. Nad fotkami či starými videi?

A myšlenka, že se dnešní lidé neumějí vyrovnat se smrtí, že se jí vyhýbají a i proto "neslaví" Dušičky? Možná... Částečně ano. Vždyť ono je to i pochopitelné. Lidé se ke smrti tak často nedostanou, jako dříve. Člověk se dožívá vyššího věku. Nemocní a umírající jsou v nemocnicích, ne doma. Na obrazovkách je vidíme často, ovšem víme, že je to pouze iluze. I když něco takového se děje i ostatním....

A tak jen na závěr:

V dušičkový večer

rozžehneme svíčky,

modlíme se tiše

při nich za dušičky.

Poslední již svíce

zvolna dohořívá,

za duše, jichž nikdo,

nikdo nevzpomíná.

(Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce - Podzim")